Pokusní králíci

prof. PhDr. Jan Keller, CSc., 
Ostravská univerzita

Mezi oblíbené činnosti vědců patří experimenty, při kterých se zvířatům chirurgicky otevře dýchací trubice. Do ní se jim pak vhání cigaretový kouř a vše se pečlivě proměřuje, aby se zjistilo, nakolik škodliviny v kouři obsažené poškozují živý organismus. Často se obětem pokroku našeho poznání napřed odoperuje hlasové ústrojí, aby badatelé nebyli při svých výzkumech rušeni řevem, kňučením a chropotem pokusného materiálu. Výsledkem podobných experimentů bývá zjištění, že cigarety rozhodně neprospívají zdraví. Nezanedbatelným vedlejším výsledkem jsou vědecké tituly a peníze z grantů pro ty, kdo tyto převratné objevy činí a jejich výsledky publikují ve vědeckých zprávách.
   
 Německý sociolog Ulrich Beck ve své knize Riziková společnost tvrdí, že v dnešní době se všichni stáváme pokusnými králíky. Normy znečištění životního prostředí jsou v podstatě upravovány podle reakcí našich organismů. Pokud stoupne nemocnost a vzroste míra absence ve školách a na pracovištích, příslušné normy se zpevní. Pokud naopak lidé fungují dále, uvažuje se o tom, zda platné normy přípustného znečištění nejsou až zbytečně přísné a nebrzdí náš ekonomický rozvoj. 
   
 Řezníky z laboratoří v bílých pláštích ani proslulého německého sociologa nenapadlo, že pokusy lze konat docela bez zábran i na lidech a že při dávkování míry znečištění není v některých končinách nutno brát ohledy na jejich zdravotní stav. Ostrava dnes patří spolu s lokalitami v okolí města Charleroi v průmyslem zdevastované části jižní Belgie ke zdaleka nejznečištěnějším místům Evropy, a to právě především s ohledem na kvalitu ovzduší. Městské části Radvanice a Bartovice se řadí k lokalitám, které jsou na tom z hlediska celé Evropy úplně nejhůře.
   
 Největší místní znečišťovatel je dobře znám. Je jím nadnárodní firma ArcelorMittal vlastněná jedním z nejbohatších mužů planety. Při privatizaci v roce 2003 na sebe firma vzala závazek investovat do ekologizace své výroby během deseti let celkem 8 miliard korun. Zřejmě by ji tato částka nezruinovala, neboť v posledních letech je její čistý zisk každoročně vyšší než onen závazek, týkající se zdraví a životů obyvatel Ostravy a širokého okolí.

 Ve skutečnosti jsou naši krajští i celostátní politici na firmu příliš krátcí. Ohledy vůči bohatému investorovi a vůči tisícům pracovních příležitostí je nutí tvářit se, že plně chápou výmluvy firmy, proč nemůže svým závazkům dostát. Zatímco probíhá toto divadlo pro veřejnost, podnik uvolňuje nemalé finanční prostředky, které vylepšují bilanci jeho sesterským firmám v jiných rozvojových zemích, například se sídlem na ostrově Mauritius. Ostraváci si budou muset zatím počkat. 
   
 Aby se přitom nenudili, předvádějí jim vědci, co všechno je možno s
vážnou tváří zkoumat. Přední odborníci z Akademie věd budou zjišťovat, zda karcinogenní látky, které my v Ostravě vdechujeme s každým nadechnutím, našemu zdraví prospívají, anebo mu spíše škodí. Protože se v oblasti již po nějakou dobu rodí množství děti s funkčními nedostatky a protože u jiných dětí prudce vzrůstá výskyt astmatu a nejrůznějších alergií, kloní se vědci spíše k názoru, že karcinogenní látky nám příliš neprospívají. 
   
 Na definitivní závěry si však budeme muset ještě nějaký ten čas počkat. Odborníkům za ně zaplatíme ze svých daní nějakou tu korunu. Žádat příspěvek od firmy ArcelorMittal by bylo pochopitelně nezdvořilé. Přece víme, jak se chovat k hostům. Navíc k lidem, kteří jsou natolik útlocitní, že u sebe doma by si podobné experimenty provozovat nedovolili. 
   
 Aby pokusný materiál neobtěžoval svým řevem, kňučením a chropotem, je systematicky umlčován. Slouží k tomu argumenty o tom, že přece znečišťují i jiní než jen ArcelorMittal. Znečišťují přece také auta a topení domácností, takže věc je složitá. Jen toto zjištění stálo daňové poplatníky nově další dva miliony korun. Zastupitelé však díky němu vědí, jak je situace komplexní. Předtím to, chudáci, netušili.
   
 Další vývoj lze dost dobře předvídat. Pokud by náhodou v důsledku hospodářské krize pochyběly firmě další prostředky na modernizaci provozu, byl by to pro zodpovědné politiky a renomované vědce rozhodný impuls k energickému konání. Vypsali by nové granty na projekty, které by s přesností na dvě desetinná místa dokumentovaly, o kolik se zase narodilo více poškozených dětí a jak velký počet starších lidí zemřel předčasně v důsledku dalšího zhoršování kvality ovzduší. Protože směřujeme do Evropy, bude možno udělat srovnávací studii ve spolupráci například s odborníky z belgického Charleroi. Ostrava se tím dále zviditelní a přetiž české vědy opět o něco vzroste.

 Majitel firmy ArcelorMittal se jistě dobře baví, když mu podřízení překládají výroky činitelů zodpovědných za naše zdraví. Třeba o tom, že Radvanice a Bartovice přece nikdy nebyly a nebudou rajskou zahradou. „Ach, tihle Češi, s těmi se spolupracuje jedna radost“, pomyslí si světově úspěšný podnikatel a zhluboka vdechne čerstvý a léčivý přímořský vzduch kdesi na lehátku na ostrově Mauritius. 

 Nekonečný a téměř pro všechny neobyčejně výnosný pokus se zdravím a
trpělivostí Ostraváků může nerušeně pokračovat.


Literární noviny, 27. 4. 2009.